Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
- Ročník 2026
- 1/2026
- 2/2026
- 3/2026
- 4/2026
- 5/2026
- 6/2026
- 7/2026
- Česká účast na IMAC UAE 2nd edition, Al Ain 2026
- Spring KŽ Pylons 16. - 17. 5. 2026
- Využití 3D tisku při stavbě negativních kompozitových forem – 1. část
- Pavlíkovské makety 2026 – Vítr, zima a poctivé maketaření
- Sokol – 496-D Fulmen, historický soutěžní motorový model
- Mitsubishi A6M5 ZERO
- Závody kolem pylonů – fascinující svět rychlých RC modelů letadel
- Moravský pohár 2026 – 2. kolo
- Béďa Méďa II, aneb jak jsem si pro sezónu 2025 postavil novou EX-500 – 1. část
- Náš první rok s desetinami
RC Modely 7/2026 článek 10
Náš první rok s desetinami
Luboš Chvátal - mechanik, Štěpán Chvátal - pilot
Ukázka z textu:
Již čtvrtým rokem jezdíme závody RC aut v kategorii Mini-Z 1/28, kde se nám poměrně daří, a tak nás napadlo zkusit si i něco jiného. Pár kamarádů jezdí modely 1/10, a tak volba padla právě na tuto kategorii. Na konci sezony 2024/2025 jsme se domuvili s Marcelem Dostálem, pořadatelem závodů Czech Master Series, a zapůjčili si od něj model pro kategorii TC stock 13,5T. Takřka vždy má po dohodě jeden model na půjčení, a i tato kategorie je právě vhodná pro začínající adepty pro toto měřítko. Vzhledem k tomu, že jsme měli model zapůjčený, nemuseli jsme se starat o technické detaily. Alespoň jsem si to myslel... Při technické přejímce jsme ale zjistili, že světlá výška podvozku není taková jaká má být, a některé hrany karosérie jsou ostré. Byl jsem trochu jak v Jiříkově vidění. Zatím jsem měl zkušenosti jen s kategorií 1/28 (Mini-Z), a ani v té jako mechanik příliš nezářím, a plno věcem nerozumím, jestli vůbec něčemu. Moje veliké štěstí bylo, že mezi závodníky byl i Jiří Kolman, který si na nás udělal čas, a pomohl nám nastavit podvozek do použitelného stavu. Do té doby jsem vůbec netušil, co vše se na takových modelech musí nastavit, zkontrolovat, hlídat. Trochu jsem si myslel, že to bude jako s modely letadel, zkrátka nastavím a lítám/jezdím. Realita nemohla být více od pravdy. Nejspíš jsem to měl trochu za trest. Vždy jsem tak trochu pohrdal automobilovými modeláři, že jejich umění postrádá třetí rozměr, a zvládne to každý. Když pominu, že jezdit sám je úplně něco jiného, než jezdit ve skupině aut, kde musím dávat pozor, abych nevyjel z trati, abych bezpečně předjel/pustil soupeře, je tu další dost zásadní aspekt, a tím je nastavení vozu.
