Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
- 1/2025
- 2/2025
- 3/2025
- 4/2025
- 5/2025
- 6/2025
- 7/2025
- 8/2025
- 9/2025
- 10/2025
- 11/2025
- Hydroplány Hagnau 2025
- Retromania – Graupner Mosquito 2025 - „Referenční Retro“
- Elektronický vypínač SP-15 OPTO od JETI
- Laser 200 – když se sen o vlastním akrobatovi stane skutečností
- Volný let – MČR mládeže pro volné modely 2025
- Horten Ho-229 z depronu
- RC Factory Kbely 2025
- Upoutaný Clik ICL od RC Factory
- Letový stabilizátor NX3 EVO, aneb když letadlo letí jakoby jelo po kolejích
- Lupenický seskok 2025, aneb padáme s úsměvem
- Výroba pneumatik
RC Modely 11/2025 článek 6
Horten Ho-229 z depronu
Jan Ševčík
Ukázka z textu:
Mezi moje nejoblíbenější modely patří netradiční německá letadla období 2. sv. války. Po velmi dobře létajících Me-163 Komet, kterých jsem měl několik a jednom Blohm-Vossu, jsem zatoužil po létajícím křídle bratří Hortenů. V minulosti, cca před deseti lety, jsem měl jeden balzový model postavený, ale nikdy silou vlastních motorů neletěl, motory dmychadel byly slabé a jen odhozem rukou jsem nedokázal model odstartovat. Skončil tedy odstrojený na půdě. Po nějakém čase, kdy jsem si na něj opět vzpomněl, jsem udělal nějaké drobné úpravy a jako neřízený ho vystřelil pomocí krátkého gumicuku. Předvedl několik krásných klidných letů a já byl nadšený z jeho letových vlastností! Někdy v průběhu minulého roku jsem začal přemýšlet, že bych si zase chtěl přes zimu něco nového postavit a že bych rád použil i technologii vakuového lisování depronu. Měl jsem už nakoukaná nějaká videa z internetu, viděl jsem nějaké modely zahraničního modeláře a koneckonců existují i komerční stavebnice vyrobené touto technologií. Sice jsem neměl žádné praktické zkušenosti jak na to, ale vyrobil jsem vakuovací pec s ohřevem desky depronu podle mých představ a začal se učit jak na to. K výrobě jakéhokoli modelu je potřeba přesná forma, do které je ohřátý depron vakuově vylisovaný. Chtěl jsem si práci ulehčit, tak mi ji vytiskl syn na 3D tiskárně. Díky ní vznikly 2 identické poloviny trupu doutníkového tvaru, ze kterých se po úpravě dal slepit jeden trup. Formu jsem ale bohužel zničil vysokou teplotou, když jsem ji zapomněl v rozehřáté peci. Řekl jsem si, že tudy pro mě ta správná cesta nevede a příště musí být tepelně odolná, padlo tedy rozhodnutí na odlití ze sádry.
