Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- 1/2024
- 2/2024
- De Havilland DH-60
- Air Race Kaplice 2024
- Křídla s polystyrenovým jádrem pro větší model větroně - 1. díl
- Naše Vosa má výročí a co ještě způsobila
- Povrchová úprava modelů - nýty a doplňky ze samolepicí fólie
- Raketový kluzák RP 318 - 1
- Pro mladé i staré, Praga BH-111
- Z mojí modelářské dílny – Barvení plexiskla a PET-G (Vivak)
- Účkařský koutek – Soutěž upoutaných modelů
- Vodní pumpičky do parníčků na koleně
- Šílený „RC“ nápad v měřítku 1:50
- 3/2024
- 4/2024
- 5/2024
- 6/2024
- 7/2024
- 8/2024
- 9/2024
- 10/2024
- 11/2024
- 12/2024
RC Modely 2/2024 článek 10
Vodní pumpičky do parníčků na koleně
Jiří Voráček
Ukázka z textu:
Celou dobu, co se bavím výrobou lodiček s parním pohonem, se trápím s velkou spotřebou vody v kotli. Samozřejmě je to hlavně mojí nepřesností při výrobě strojků, ale s tím nic ne-udělám. Kamarádi mají „strojařské prsty“ což je termín, co jsem za těch dvacet pět let, co tohle provozuji, vydedukoval - ně-kdo prostě umí a nic nemusí dělat a druhý se snaží a moc mu to nejde. Prostě moje lodičky mají obří spotřebu všeho a já musím hlavně nahradit vodu do kotle, abych s nima mohl jezdit čtvrt či půlhodinovku na těch našich závodech. Nafotil jsem pár těch mých pokusů z minula - o doplňování vody pomocí jednoduché mechaniky za jízdy lodi. Kdysi se dalo doplňovat i tak, že jsme zastavili a lodičku vyndali z vody, připojili nějaké zařízení a nádobu s vodou a doplnili... moje druhé MS s parníčky, bylo to v Německu v r. 1997 v Halle. Tenkrát se jezdily jiné tratě a nebyl problém prostě lodičku vyndat, doplnit vodu a zase dát loď na vodu a plout dále - samozřejmě doba na doplnění potom chyběla v celkovém množství okruhů. Moje lodička Tučňák měla obří výtlak 19 kilogramů, takže to zase taková brnkačka nebyla, ale byl jsem mladší, silnější a hlavně nadšený závodník. Lodička neměla žádný předehřívač, takže doplněná voda se musela nejdřív ohřát, ale s tím se muselo počítat. Naši kamarádi Slováci při doplňování dokonce vodu nahřívali v ešusu, aby neztráceli čas nahříváním v lodi - jejich pumpa byla docela obrovská věc a pumpování byl sportovní výkon - jeden pomocník držel hrnec s horkou vodou a majitel lodi pumpoval, nebo spíš lomcoval obří pumpou, a ta opravdu konala zázraky. Závod se jel hodinu - zatracená věc, ale od té doby se pravidla změnila.
