Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- 1/2023
- 2/2023
- 3/2023
- Vzpomínka na můj první větší model
- Korespodenční soutěž větroňů 2022
- Výstava v Kaplici
- Z mojí modelářské dílny – Funkční maketový mechanický kompas na palubní desku
- Cesty časem – Modelářské motory – Historie vzniku a obchodování s motory FOK
- Post Scriptum, alias poznatky z provozu modelu Carbon Cub
- MiG-3
- Pro mladé i staré, Aero A-200
- Z mojí modelářské dílny – Povrchová úprava kuželu
- Monografie – Cessna L-19A Bird Dog
- Splnění dětského snu – loď Artur
- GP3F Longwy
- 4/2023
- 5/2023
- 6/2023
- 7/2023
- 8/2023
- 9/2023
- 10/2023
- 11/2023
- 12/2023
- Ročník 2024
RC Modely 3/2023 článek 6
Post Scriptum, alias poznatky z provozu modelu Carbon Cub
Ing. Michael Růžička
Ukázka z textu:
Většina recenzí modelů většinou končí z hlediska popisu záletem a někdy možná i popisem několika prvních letů. Já se k doplnění mé recenze vracím po více než čtyřech měsících od prvního letu (záletu) Carbon Cuba. Současně se přiznám, že k tomuto dodatku mého příspěvku jsem se velmi dlouho odhodlával, protože jedna chyba v konstrukci modelu, kterou jsem hned po záletu Carbon Cuba zjistil, mě velmi zklamala. U stavebnice modelu této velikosti a této cenové kategorie jsem chtěl mít jistotu, že konstrukční chyba, kterou jsem odhalil, není pouze o mé neznalosti anebo o mé neschopnosti si s touto závadou poradit. Nicméně popořádku. Můj „Kubík“ má v tuto chvíli za sebou přesně 53 úspěšných startů a současně i 53 stejně úspěšných přistání. Vzhledem k tomu, že jsem od prvního letu si začal vést letový deník kvůli mazání a seřizování ventilů motoru, tak mohu i celkem přesně vyčíslit dobu Carbon Cuba ve vzduchu, která v tuto chvíli je 9 hodin a 29 minut čistého času, kdy se můj „Kubík“ nedotýkal podvozkem pevné země. Prvních řádově 10 letů probíhalo podle stále stejného scénáře, tzn., že syrový motor umožňoval pouhé poletování a největším adrenalinem byl průlet ve dvou metrech po celé délce letiště kolem stále nezmenšujícího se hloučku přihlížejících. Už při prvním trimování letadla při záletu jsem zjistil, že pro rovný let modelu je nutné mít značně vychýlené výškové kormidlo směrem nahoru. Skutečně to pípání trimem při záletu mi přišlo nekonečné, až jsem na zemi pojal podezření, že trimování nefunguje.
