Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- 1/2021
- 2/2021
- 3/2021
- 4/2021
- 5/2021
- 6/2021
- 7/2021
- 8/2021
- 9/2021
- Jirka Havel a historie RC akrobacie – 1. část
- Běchovická guma
- 47. ročník Protivínského poháru
- Jak jsem stavěl Valkyrii
- Modelářská letecká pouť – AMG Mýto
- Krušnohorský pohár RC maket
- DH-82 Tiger Moth
- Pro mladé i staré, Buchty a Loutky 2021
- Monografie - První bojové střety Jetů v Koreji – 1. část
- Kolesové parníky na Čabárně
- Stavba parníku Davle
- Príves
- 10/2021
- 11/2021
- 12/2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 9/2021 článek 9
Monografie - První bojové střety Jetů v Koreji – 1. část
Za AFK model klub Přerov Richard Plíhal
Ukázka z textu:
Historie proudových strojů sahá do první poloviny 30 let, kdy se nezávisle na sobě vyvíjel nový revoluční pohon letadel v Anglii a Německu. Ne, že by o tomto počinu obě strany nevěděly, ale každá skupina kolem autorů konstrukce, šla více méně jinou cestou. Nepotvrdilo se ani vzájemné „opisování“, při konstrukcích prvních motorů. V Británii se vývoji věnoval Frank Whittle, který šel cestou, jež vyústila v konstrukci motorů s odstředivým, jednostupňovým (radiálním) kompresorem a jedno, či dvoustupňovou turbínou, tedy nejpoužívanější typ od konce války do cca konce 50 let, jak na západě, tak i východě. Jako první anglický letoun s touto koncepcí motoru byl vyzkoušen 14. 12. 1940, Gloster E.28/39 s Whittlyho motorem W-1. Podklady a zkušenosti s vývojem, byly předány do USA, kde se na základech tohoto motoru, u General Electric vyvíjely další a pokročilejší motory, protože Anglie potřebovala finance především na dotování válečných výdajů a zatím sázela na klasické konstrukce letadel. V Německu se projekty a prvními testy zaobíral u Henkela Němec Hans von Ohain, jež si patentoval proudový motor v r. 1936, tedy šest let později, než Whittley. Šlo rovněž o motor s odstředivým kompresorem. Ovšem kouzlo všeho bylo ve skutečnosti, že Ohain si patentoval přímo letoun s novým pohonem, kdežto Whittley jen princip motoru, který teprve následně sestavil a odzkoušel na brzdě a teprve potom instaloval do letounu od Glosteru. Německý stroj HE-178 byl spíše demonstrátor, že proudový motor je schopen dostat „něco“ do vzduchu a potvrdil, že realita této nové techniky je založena na dalším výzkumu těchto motorů a na pokročilejší aerodynamice letadel. Whittleyho Gloster E 28(39) byl jednak demonstrátor, ale i první náčrt, jak budou skutečné první proudové letouny vypadat. To se nakonec potvrdilo jinou německou konstrukcí, Heinkel He 280. Trochu jinou cestou, opět v Německu, se z výsledků práce Ohaina, který rozpracoval typ motoru s axiální turbínou, vydaly firmy Junkers a BMW, jež na základu Ohainovy práce vyvinuly motory Jumo 004 (Junkers) a BMW-003, které se nakonec aplikovaly v bombardérech Arado 234 Blitz a stíhačkách ME-262. Po ukončení války, ve které byly nové motory použity na obou stranách (ME-262 a Gloster Meteor) byl o ně nebývalý zájem. Spojenci si „rozebrali“ konstruktérské kapacity v tomto oboru, včetně konstruktérů letadel a raket, a ke svým poznatkům přidali zkušenosti a um „zajatců“, takže na obou stranách nových bojových linií „železné opony“ se začala rodit letadla, mající původ a podobu německých rozpracovaných nebo nerealizovaných projektů. A to co do motorů, tak i do výzkumu šípového, či trojúhelníkového křídla. Některé práce potvrdily slepé uličky fanatických konstrukcí a některé naopak byly rozvinuty a zdokonaleny do sériové výroby a byl na nich vidět „rukopis“ německé konstrukční školy.
