Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- 1/2020
- 2/2020
- 3/2020
- 4/2020
- 5/2020
- 6/2020
- 7/2020
- Komorní velká cena Mělníka
- LMK Kremže 2020
- Eastbourne (EAC) monoplane 1. - část
- Turbíny v Modelparku Suché
- F3M v Holešově
- Focke Wulf Ta-152
- Aero L-39 Albatros
- Pro mladé i staré, Ki-43 Hayabusa
- TU-95 versus B-52 – 2. část
- Přestavba lodě Zinnia
- I modely remorkérů pracují - 1. část
- Jak začít s RC auty – 5. část
- Mercedes-Benz AROCS 3348 6x4
- 8/2020
- 9/2020
- 10/2020
- 11/2020
- 12/2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 7/2020 článek 9
TU-95 versus B-52 – 2. část
Za AFK Modelklub Přerov Richard Plíhal
Ukázka z textu:
V minulé monografii jsme si popsali legendární bombardér americké konstrukce B-52, jeho konstrukci, bojové zkušenosti a především nadčasovou použitelnost, odrážející se v jeho další službě, která se pak bude blížit stoletému služebnímu turnusu. Stejně jako v USA, nadešel i v SSSR čas, opatřit strategickému letectvu bombardér s doletem odpovídajícím vzdálenostem, blížícím se hranici, od které by se protivník oprávněně měl obávat svého ohrožení, formou jaderného útoku. Jednoduše řečeno, když se může Amerika potulovat prostřednictvím svých bombardérů na dotek vzdušného prostoru SSSR a jeho spojenců, je nanejvýš záhodno, činit to samé Americe a alianci NATO. Po skončení války, kdy Američanům zůstaly ve výzbroji jejich B-29 se slušným doletem a mohli v podstatě dále plnit svou úlohu i v dalším konfliktu s bývalým spojencem. I když bylo jasné, že nemůže stav zůstat na těchto rychle zastarávajících letounech. Nic méně tyto typy, do jisté míry byly dobrou konstrukční školou pro týmy konstruktérů, aby technologii draků, zkušenosti z bojů, zúročili řadou více méně úspěšných, ale neperspektivních návrhů vedoucích konstrukční pojetí bombardéru budoucích let do slepé uličky. Musely přijít naprosto nové projekty, odvážné a nekonzervativní, což potvrdila nastoupená cesta v podobě proudových typů B-47, finalizujícího se na konečný projekt B-52. SSSR sice bombardéry měl, ale jednalo se o již technicky zastaralé typy těžkých bombardérů Petljakov PE-8. Jinak po celou válku si muselo letectvo vystačit spolu s PE-8 s typy PE-2 a TU-2, jež byly lehké typy s daleko menší únosností. Sovětská strana dokonce chtěla situaci řešit poptávkou těžkých bombardérů, dalším pronájmem od spojenců, a sice typem B-17 a B-24. Zařazení amerických bombardérů B-17 a B-24 do výzbroje sovětského letectva patří mezi méně známé kapitoly z jeho historie. A protože Američané odmítli poskytnout Sovětům tyto stroje v rámci programu Lend-Lease, tak si je na polích a lukách, v tom lepším případě pak na letištích, sami posbírali. V oboru těžkých bombardérů nemělo sovětské letectvo v polovině 30. let ve světě adekvátní konkurenci. V letech 1932 až 1937 opustilo výrobní závody více než osm stovek čtyřmotorových Tupolevů TB-3 celokovové konstrukce. Tento bombardér však rychle zastaral, a když vypukla druhá světová válka, byla jeho bojová hodnota již značně problematická.