Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- 1/2020
- 2/2020
- FM 199 - 18
- Udělej výškovku tak, aby neshnila
- L-39 Albatros – 1. část
- Kompletace závodního modelu F3K
- Rudý koutek – samokřídlo podrobněji
- Větroně v Manušicích
- Curtiss H75-C1
- Pro mladé i staré - model na stodvacítku, Zlín Z-226
- JETI Central Box 210 a 220
- Junkers Ju52 podruhé
- Vyzkoušejte RC plachetnice – 3. část
- Monografie – Toyota Landcruiser
- Jak začít s RC auty – 2. část
- 3/2020
- 4/2020
- 5/2020
- 6/2020
- 7/2020
- 8/2020
- 9/2020
- 10/2020
- 11/2020
- 12/2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 2/2020 článek 3
L-39 Albatros – 1. část
Karel Mrázek
Ukázka z textu:
Po 3D tisku jsem pokukoval delší dobu, ale stále mi chyběla motivace pustit se do toho vážněji. Ta přišla v roce 2017, kdy jsem zaregistroval 3D tištěné modely od brněnské společnosti 3DLabPrint. V té chvíli jsem začal řešit, jakou použít tiskárnu. Volba padla na český výrobek Průša MK2S. Prvním pokusem o létající model byl Easymax 001. Materiál pro zhotovení jsem zvolil PETG, přestože tvůrci modelu doporučovali PLA. K tomu jsem přistoupil pro větší tepelnou odolnost materiálu PETG. Model sice létal, byl ale příliš těžký, navíc mi materiál připadal trochu „gumový“. Druhým modelem byl Stearman PT-17, zhotovený ze stejného materiálu. Ten již létal docela pěkně a to mě povzbudilo pokračovat dál. U třetího modelu jsem přešel na materiál PLA dle doporučení. Tímto modelem byla Cessna 152. Létání s ní už bylo v pohodě a bez problémů, i když byla její váha přeci jen mírně větší, než u „kuličkových“ modelů stejné velikosti. Když společnost 3DLabPrint vyšla s modelem Vought F4U Corsair, bylo okamžitě rozhodnuto, do čeho půjdu dál. Tento model mě přesvědčil, že 3D tisk má v tvorbě modelů perspektivu, je to už docela velký model a létá opravdu dobře. Přestože základy 3D modelování už zvládám, zatím si netroufám pustit se do návrhu složitějších modelů. Proto jsem se začal rozhlížet po modelech i od jiných návrhářů, než jen od 3DLabPrint. Do oka mi padl model L-39 Albatros na dmychadlo o průměru 120 mm od norského designéra zveřejněný na stránkách https://cults3d.com/en/3d-model/various/el-39-semi-scale-rc-jet-for-120-mm-edf. Data jsou k zakoupení za necelých 15 USD. Model je dlouhý 1858 mm, rozpětí má 1451 mm a váha je uváděna v rozmezí 7 až 8 kg. Letová videa mě hned na první podívání velice zaujala a tak jsem se pustil do bližšího zkoumání. První věc, na kterou jsem narazil, byla potřebná velikost 3D tiskárny. Některé díly nejdou tisknout na tiskárně s velikostí tiskové plochy menší než 300 x 300 mm. Tiskárna Průša MK3S, kterou vlastní v současnosti má však tiskovou plochu pouze 250 x 210 mm. Delší dobu jsem se ale zajímal o tiskárny větší, jen mi zatím chyběl poslední impuls k tomu, abych si nějakou pořídil. Tím impulsem se stal Albatros. Po delším hledání jsem se rozhodl pro tiskárnu ArtillerySidewinder X1 s rozměry tiskového prostoru 300 x 300 x 400 mm. Tato tiskárna používá extruder „Direct Drive“ stejně jako Průša, má ošetřeno pokračování tisku pro případ výpadku napájení a detekci konce filamentu. Sklokeramická tisková plocha je vyhřívaná s manuálním vyrovnáváním.
