Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- 1/2020
- Schleicher ASK - 18
- RES poprvé v Jelenici
- Tricoptéra
- Avia BH - 7
- Pomocníci pro seřízení modelu
- Stavba kombatového samokřídla
- Junkers Ju 52
- Pro mladé i staré - model na stodvacítku, Opel-Harty Rak 1
- Monografie – atomový ledoborec Lenin
- Vyzkoušejte RC plachetnice – 2. část
- Monografie – L – 39 Albatros
- Mibosport cup
- Jak začít s RC auty – 1. část
- 2/2020
- 3/2020
- 4/2020
- 5/2020
- 6/2020
- 7/2020
- 8/2020
- 9/2020
- 10/2020
- 11/2020
- 12/2020
- 1/2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 1/2020 článek 7
Junkers Ju 52
Václav Janko, šéfredaktor
Ukázka z textu:
Když odešel do modelářského nebe Sikorsky S – 38, přemýšlel jsem jaký další model postavit na vodu a jak to tak bývá, náhoda přispěla k tomu, že jsem si vybral JU – 52. Vzniklo to tak, že se u mě jednou stavil Míra Pastyřík a při kafíčku jsme mudrovali co postavit. Protože mi dřevěné hydroplány na vodě většinou shnily, byl jsem rozhodnut stavět celokompozitový model. Míra si vzpomněl, že ví o rozpracovaném a dlouho ležícím kopytu na Ju 52. Nejdříve jsem tuto možnost zamítl, ale nedalo mi to a zeptal jsem se mistra Googla. Ten mi našel slušné podklady, ale hlavně také jednoho na plovácích v Norwegian National Museum of Aviation. A bylo rozhodnuto! Když celokompozit, tak éra dvě, jedno na kolečkách, druhé na plovácích. Když se mě dostalo kopyto do ruky, chtěl jsem to vzdát, protože neodpovídaly rozměry a tvary, ale po jistém čase jsem dokončení vzal jako výzvu, trup jsem prodloužil a předělal celý předek. Hlavně tvar kabiny, ten jsem pochopil až za týden, když jsem prostudoval různé pohledy. No a nakonec centroplán a úhly seřízení. Při této práci jsem dělal pokusy, jak věrohodně naznačit vlnitý plech. Na řadě byla možnost tvarových lišt, vakuové tváření plechů z 0,3 plastu. Tato možnost vypadala velice slibně, ale byl problém výlisek ohnout přes náběžku. To se podařilo až s výliskem z hlubokotažného hliníku 0,09, který se používá na izolaci v pizza pecích. Po vylisování v epoxidové formě se hotový vlnitý plech vložil do tenké formičky z lukoprénu a ohnul do požadovaného tvaru přímo na křídle a na své místo se přilepil kontaktním lepidlem. Formičky na vlnitý plech jsem vyrobil tak, že jsem zašel do prodejny pro výtvarníky a nakoupil vlnitý papír z tvrdého kartonu, několik druhů, jelikož na JU výrobce použil několik druhů profilů vlnitého plechu. Tyto kartony jsem upravil do velikosti o trochu větší, než jsou rozměry plechů, nalakoval a přebrousil. Po naseparování jsem je zalil do epoxidové pryskyřice, kterou jsem smíchal s křídou. Po sejmutí a naseparování jsem stávající epoxidový díl zalil opět zmíněnou pryskyřicí. Stejným způsobem jsem vyrobil formičky z lukoprénu. Plechy jsem lisoval sevřením formičky ve svěráku. Nýty na vlnitém plechu jsem naznačil jen v základních řadách disperzním lepidlem. Při detailnějším prozkoumání jsem totiž zjistil, že není na skutečném letadle 1dm kde by nebyl nýt. Na rovných plochách jako jsou motorové gondoly, kryty motorů a celý předek trupu jsem použil samolepící nýty a šroubky. A všechny díly jsem přestříkal akrylovým lakem. Skončilo jaro, léto a podzim a přisel čas na výrobu forem. Ve finále vzniklo 27 dílů forem a na jejich výrobu jsem zpracoval 50 kg epoxidové pryskyřice a 60 m tkaniny.
