Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- 1/2019
- 2/2019
- 3/2019
- 4/2019
- 5/2019
- 6/2019
- VT-109 Pionýr
- Z mojí modelářské dílny - Výroba superlehkých dílů
- Junkers Ju 88
- Nové funkce přijímačů Duplex REX Assist
- L-39 Albatros
- Pro mladé i staré - Rieseler R. III
- Monografie – ZiL 157 - neúnavný sovětský dříč
- JJRC Q60 1/16 1. díl
- Otevírání vody „Na Čabárně“
- Neplovoucí model otrokářské lodě „Le Aurore“ - 3. část
- 7/2019
- 8/2019
- 9/2019
- 10/2019
- 11/2019
- 12/2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 6/2019 článek 7
Monografie – ZiL 157 - neúnavný sovětský dříč
Richard Plíhal
Ukázka z textu:
V historii automobilismu se jeho příznivci vždy mohli setkat s takovými vozy, které jak dobou svého vzniku, tak svými výkony, předběhly dobu. Kupříkladu prvním použitelným diferenciálem, kotoučovými brzdami, turbodmychadlem anebo automatickou převodovkou. I když existence některých vozů, oplývajících těmito vymoženostmi, se měřila v řádu pár desítek vyrobených kusů či jen prototypů, tak přinejmenším daly směr dalšího vývoje automobilů do dob, kdy technologie či ušlechtilé materiály budou snadněji finančně dostupné. Pak už bouřlivému rozvoji automobilů a jejich dostupnosti širší veřejnosti nic nestálo v cestě. Vše navíc zlevnila a urychlila pokroková metoda Henryho Forda zavedením pásové výroby. V Evropě se později toto ujalo u Německé automobilky Daimler-Benz (Mercedes), ve Francii Citroen, a i v několika dalších automobilkách po Evropě. Každopádně všechny zmíněné i nezmíněné firmy přinesly určité inovační prvky ve vývoji automobilů. Ovšem velmi málo vozů světových značek si vydobylo výsadu sloužit po několik lidských generací se stejnou spolehlivostí a univerzálností a být neustále žádanými na trhu. Jen na okraj zmíním značku Tatra s naprosto geniální koncepcí modulárního podvozku s výkyvnými polonápravami a centrální rourou, tvořící celý podvozek. Tento systém vznikl v polovině 30 let a dal vzniknout legendárním náklaďákům Tatra 111 a jejím nástupcům 138, 148, 813 a 815. Tyto vozy jezdí se stejnými podvozky, jen inovovanými (pérování), již několik desítek let k naprosté spokojenosti uživatelů, kteří jim v zemích bývalého SSSR vystavěli pomníky!!! Ale vraťme se k Zilům. Jak se již mnohokrát prokázalo, odvětví Sovětského - Ruského průmyslu šlo vždy zlatou střední cestou vývoje. Na co stačili vlastní vývojáři, to se vyrobilo doma a co nedovedli z jakéhokoliv důvodu ať politického či materiálního vyrobit, to si opatřili nákupem v cizině nebo zkopírováním, v lepším případě licenční výrobou. Marná sláva, v zemi, kde se téměř všichni živili zemědělstvím, vymýšlením občanských válek a uváděním Marxismu v praxi, byla průmyslová a vědeckotechnická revoluce velkou překážkou v udržování „stádnosti” a slepé poslušnosti poddaných. Ovšem Rusko chtělo rovněž patřit mezi průmyslové země a tak zpoždění nabrané výše popsanými počiny museli dohnat nákupy a kopírováním technologií. A mezi ně patří i osobní a nákladní auta. Tomuto trendu se ovšem nevyhnuli ani po 2 sv. válce, kdy jako válečnou kořist odvezli z Německa celou linku automobilky Opel, no a první Moskviče byly na světě... A s téměř nezměněnými agregáty a podvozky se vyráběly do poloviny 90. let. Jen s výjimkou použití rozvodů OHC u posledních typů a moderními karoseriemi. U vozů Žiguli, respektive Lada šlo již o legální licenci Fiat-124, který upravili na sovětské silnice a vznikl i lepší vůz, než originální Fiat. I když dílenské zpracování působilo jako hrubý „výkovek“. Co se týče oblasti „gruzavikov“, tedy nákladních vozů, tak první počin, legální, byla licence od Forda typ Ford A-A. „Krabicoidní“ velmi jednoduchý dvounápravový a spolehlivý stroj. To byla výtečná volba, kupovali u nejlepších. Takže 1:0 pro zajíce...Náklaďáček rychle přejmenovali na Gaz A-A a vozil co se dalo a to i jako třínápravový, vozící první „Kaťuše“.
