Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- 1/2019
- 2/2019
- 3/2019
- 4/2019
- 5/2019
- 6/2019
- 7/2019
- 8/2019
- 9/2019
- 10/2019
- Luňák
- Retroklání 2019
- Pylonářské zlato a stříbro z Austrálie
- Bee-Tween
- Nabíječ SkyRC B6 nano 320 W
- Spojky křídel
- Steen Skybolt
- Pro mladé i staré - model na stodvacítku, Aero A-35, 1. část
- Monografie MIG-21 vs. F-16, 2. část
- Serva DITEX ECOLINE 1. díl
- Stavba modelu temžské bárky - TSB Gusty Cat - 3. díl
- Naše opravdu poslední závody MS Naviga v Bánku
- Neplovoucí model otrokářské lodě „Le Aurore“ - 6. část
- 11/2019
- 12/2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 10/2019 článek 9
Monografie MIG-21 vs. F-16, 2. část
Richard Plíhal
Ukázka z textu:
Zkušenosti ze vzdušných bojů ve Vietnamu, kde se naplno prokázaly výhody jednoduchých, dobře opravitelných a hlavně velmi obratných MiGů 21 PF a PFM, vedly Americkou generalitu ke vznesení požadavku na Americký kongres v podobě vývoje a konstrukce stíhacího letounu, jež by se vyrovnal, a pokud možno předčil, vynikající stroje typu MiG-21. Tomu předcházelo vytvoření skupiny kolem plukovníka John Boyda a matematika Thomase Christieho, jež jsou autory „teorie energie a manévrovatelnosti“. Výsledky jejich práce zdůrazňovaly, že americké letectvo bude potřebovat malé a lehké letadlo. Mělo být konstruováno tak, aby mohlo manévrovat s minimální ztrátou energie a aby mělo zvýšený poměr tahu ku hmotnosti stroje. Koncem šedesátých let Boyd shromáždil kolem sebe skupinu stejně smýšlejících inovátorů, kteří se stali známí jako „Fighter Mafia“. V roce 1969 skupina zajistila prostřednictvím ministerstva obrany financování projektů General Dynamics a Northrop, založených na Boydově teorii. Lidé ve vedení amerického letectva si uvědomovali, že armádní rozpočet jim nedovoluje nákup dostatečného množství drahých F-15 a proto návrhy „fighter mafie“ získaly jejich podporu. Z pěti společností, které se přihlásily do soutěže, byly vybrány dvě - General Dynamics a Northrop. General Dynamics představila 13. prosince 1973 svůj prototyp s označením YF-16, který zalétal 20. ledna 1974 Phil Oestricher a v květnu 1974 se do programu zapojil druhý prototyp. Firma Northrop vzlétla poprvé se svým prototypem YF-17 o čtyři měsíce později, dne 9. června 1974. Přestože se původně předpokládalo, že soutěž bude velmi těsná, vývoj YF-16 postupoval výrazně rychleji a letadlo bylo také jednoznačnou volbou pro piloty létající na obou prototypech. General Dynamics se svým strojem YF-16 byl opravdu prohlášen za vítěze, hlavně pro nižší provozní náklady, větší dolet a výrazně lepší manévrovací schopnosti, zejména při nadzvukových rychlostech. Další výhodou YF-16 bylo použití motoru Pratt & Whitney F100, čili stejné pohonné jednotky, jako v letadle F-15. V roce 1975 byl vyroben první sériový kus lišící se o cca 20 cm delším trupem a větší plochou křídel o asi 1,5 m2. V témže roce bylo urychleně rozhodnuto o výrobě a kompletaci strojů v Evropě, pro členské země NATO. Tak moc bylo potřeba v době vrcholení studené války nasadit revoluční novinku proti čím dál více se zdokonalující technice Varšavské smlouvy... Vznikly nové továrny na „zelené louce“, jež disponovaly nejmodernějšími technologiemi výroby a umožňovaly i v budoucnu zabývat se leteckou výrobou a servisem.
