Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- 1/2019
- Wakefield na elektropohon
- Lugano 2018
- Papi 4
- Z dílny Jardy Daneše - Jak na „francouzské dráty“
- ZLÍN Z 526 AFS-V „Kraťas“
- Pro mladé i staré - Be-60 Bestiola - 2. část
- Monografie – Zlín Z-26
- Big Lift
- Vysílač Duplex DS-12
- Parníkář na plastikové výstavě v Telfordu
- Pod plachtami Díl 4. - Plachetnice Groupama
- 2/2019
- 3/2019
- 4/2019
- 5/2019
- 6/2019
- 7/2019
- 8/2019
- 9/2019
- 10/2019
- 11/2019
- 12/2019
- 1/2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 1/2019 článek 10
Parníkář na plastikové výstavě v Telfordu
Jiří Voráček
Ukázka z textu:
Jezdím s kamarádem Vojtou Horkým na výlety „za hranice všedních dnů“ s cestovkami pro podobně postižené pány. Tentokrát jsme si určili, jako něco nového, cestu do Anglického Telfordu. To je zřejmě Mekka plastikových modelářů a my jsme se tam dostali jistým nedopatřením, očekával jsem totiž, že to bude prostě všeobecná modelářská výstava se vším, co k tomu patří. Doufal jsem v něco podobného, jako byla výstava v Lipsku. Tam jsem ale už tři roky nebyl, je to docela drahý výlet, dneska snad už přes tisíc korun a to bez vstupenky, jen za autobus... No očekávání bylo veliké, takže jsme zakoupili zájezd někdy letos na jaře a 8. 11. nasedli u Anděla do autobusu a vydali se směr Anglie. Cesta přes Německo a Belgii do Francie, to je stará klasika, jen už jsme starší pánové a proti tomu, jak jsme snášeli cestu coby „mladí“ dědové před dvaceti pěti lety, se to poněkud změnilo. Docela jsem trpěl vsedě v sedadle autobusu a odjezd trajektu v 01:30 z Calais taky nepatří k mým oblíbeným... Ale přežili jsme to a nepřestávám obdivovat pány šoféry, co s klidem jedou v Anglii na druhé straně silnice a vypadají, jako by to byla „brnkačka“. Ráno v pátek jsme se plácali v nějakém polozavřeném obchoďáčku, kdo by taky nakupoval v půl páté ráno, že. Nicméně, čekali jsme na otevření tankového muzea v Bovingtonu - už jsme tam byli loni s jinou výpravou, ale teď jsme si to nějak víc užili. Po prostudování všech těch vozidel a prodejny s tankovými suvenýry jsme nasedli do autobusu a v šeru a dešti se vydali do Birminghamu, kde jsme měli zajištěný nocleh na dvě noci. Asi 5 hodin jízdy a nakonec hotel, pokoj s dvěma postýlkami a pohoda - pivo z autobusu a konzervy s chlebem na pokoji... Klasika. Ráno v hotelu kupodivu Anglická snídaně. Slanina, smažená vejce, párky, fazole, sýry, salámy, džusy, docela dobroty - musím si to pamatovat na příští zájezd. Opravdu dobré zahájení dne a potom odjezd do Telfordu. Tady začala naše anabáze - výstava byla pouze plastikových modelů. Ale tolik, že z toho oči přecházely a ani jsme si moc nenadávali za to, co jsme to vlastně podnikli... Trochu jsme se už připravili v autobuse, kde bylo kromě nás dvou asi 50 plastikových modelářů, co se dohadovali o věcech, které nám, snad trochu odborníkům na námořní a leteckou historii, připadaly podivné. Ale co, pořád jsme byli v očekávání velkých věcí.
