Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- 1/2018
- 2/2018
- 3/2018
- 4/2018
- 5/2018
- 6/2018
- Šavrov SH-2
- Základy létání akrobacie s RC modely – 1. díl
- L-40 Meta Sokol
- Den na letišti Josefov
- Vákuované krídla krok za krokom - Díl 3
- Heinkel He 162 A2 Spatz
- Pro mladé i staré – Schleicher ASK 18
- Na návštěvě u JETI model
- Monografie – Orličan L-40 Meta Sokol
- BVP-1 v měřítku 1:7
- Staré pověsti modelářské aneb „sága staršího modeláře“ kapitola 7. - část 2.
- Parní Vyžlovka
- 7/2018
- 8/2018
- 9/2018
- 10/2018
- 11/2018
- 12/2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 6/2018 článek 12
Parní Vyžlovka
Jiří Voráček
Ukázka z textu:
Kupodivu krásné počasí, vítr nic moc, jen ten rybník s kvasící vodou. Bylo totiž tak málo vody, že nepřepadala a neodtékala, takže všechen svinčík větrem nafoukaný právě v našem konci. Ale kdyby nebylo nic horšího, že… Začalo to jako vždycky, vyrazil jsem v pátek ve 4 hodiny odpoledne a pochopitelně pod tlakem, takže jsem se vracel z Doks (asi 3 km) pro tabuli „Titanic“ - na ní jsou naše neúspěchy a já jí mám v dílně na stěně a pochopitelně jsem na ní zapomněl. Ale, bez ní by to nebylo ono. Bohužel jsem zapomněl i krabici s nářadím a olejem, to bylo horší. No, ale musím se pochválit, do malé Fabinky jsem nacpal podstavec s lodí Evelyn o délce 170 cm a šířce 66 cm, vedle ní ještě podstavec s lodí Duilio, taky pěkný „macek“, asi 140x35 cm. Takže pod sedadly voda, plyn, boty do pasu, jídlo, náhradní šaty kdybych musel do vody a potřeboval se převlíct, manželka myslela na vše, tabuli „Titanic“ s vyobrazením slavné lodi a 7 plaket s historickými neúspěchy a víc místa v autě už nebylo, já měl kolena u brady a do zad mě tlačila krabice na Duilio, ale nedalo se nic dělat. Jenže, v plánu bylo dojet v čase co nejkratším na tu Vyžlovku, jmenovitě Hotel Vyžlovka, kde jsme se měli setkat večer, jak kdo bude dojíždět. Nedělal jsem si iluze, protože objíždět Prahu po okruhu není žádná slast, no a taky že nebyla! Navigace tvrdila, že je to pouhých 71 km a to má být na hodinu a 6 minut...jó jó. Bez deseti minut dvě hodiny, ale vydržel jsem to a přežil popojíždění a těsně před šestou večer jsem dorazil. Na dvoře hotelu už kamarádi konzumovali Vratislavice a tak jsem si dal taky a zapojil se do kamarádského klábosení.
