Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- 1/2018
- 2/2018
- 3/2018
- 4/2018
- 5/2018
- 6/2018
- 7/2018
- 8/2018
- 9/2018
- 10/2018
- 11/2018
- 12/2018
- Historický větroň Perseus
- Lužicko-Ústecký pohár
- Stavba modelu „Shrek“
- Černohorský pohár 2018
- Test - Fun Master RTF
- Hansa Brandenburg CI 61.64
- Nová řada regulátorů otáček Mezon PRO
- Pro mladé i staré – Be-60 Bestiola - 1. část
- Monografie – Když střední tank, tak jedině T-34
- Přestavba modelu T-34
- Pod plachtami Díl 3. - Plachetnice Alinghi
- Zavírání vody Na Čabárně
- Celoroční obsah 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 12/2018 článek 9
Monografie – Když střední tank, tak jedině T-34
Richard Plíhal modelklub AFK Přerov
Ukázka z textu:
Tak tohle si bezesporu říkali všichni, co tuto opásanou legendu jak viděli, tak s ní bojovali, anebo ještě měli tu čest ještě i po válce v jejích útrobách „bránit“ naší tehdy socialistickou vlast. O kvalitě těchto nezmarů, tedy těch co byly vyrobeny v poválečných sériích u nás, tak v NDR či Polsku(?) svědčí fakt, že i po nástupu novějších typů řady T, jako typ 54, 55, 56, a 60, byly u našich útvarů stále provozovány. Sice ne jako prvoliniové stroje, ale jako záloha na eventuální „co kdyby“, ale hlavně jako výcvikové stroje posádek a stroje pro povolávané zálohy na cvičeních mužstva v záloze. Poslední kusy byly u útvarů k vidění někdy do roku 1990, v různém stavu opotřebení a ne málo z nich se dočkalo důstojného konce v podobě pomníků či plně funkčních kusů k radosti soukromých majitelů, za účelem ukazovat tyto skvosty jak u nás, tak v zahraničí, při různých dobových představeních válečných událostí… Za zmínku určitě stojí skutečnost, že tank bojoval ještě za války v bývalé Jugoslávii, kde byl rovněž hodně rozšířen. Z pohledu uživatele to byl a je stroj na svou dobu vzniku bezesporu revolučně řešený. Jako první použil zešikmené veškeré plochy korby a částečně i věže, čímž nastavil případné střele dopadající na jeho povrch, delší průchodovou trasu, než byla síla (tloušťka) nastaveného pancíře, takže pomyslně zvětšovala tloušťku tohoto pancíře. To byla jednak velká úspora drahocenného materiálu, ale hlavně zvýšení pasívní ochrany tanku a úspora hmotnosti, zvyšující pohyblivost a rychlost a snižující měrný tlak na podloží, kde se tank pohyboval. Opět, jako snad druhý na světě, použil pokrokový systém pojezdových kol typu Christie. Jedná se o tehdy revoluční patent z USA třicátých let, kdy jednotlivá kola podvozku jsou zavěšena na vlečných ramenech, odpružených buďto zkrutnými tyčemi (německý Tiger 1), anebo jako T-34 vinutými pružinami. To bylo v dobách, kdy většina tanků světových armád se svými komplikovanými vozíkovými podvozky spíše připomínaly buldozery a podle toho byly také bídně odpruženy, což byla pohroma pro posádku i stroj samotný, který díky tomu měl i nízkou max. rychlost nanejvýš do 35-40 km/h po rovině. Rusko v druhé polovině dvacátých let řešilo otázku inovace strojů tankových vojsk jednak vlastním vývojem, tak eventuálním nákupem licencí či hotových kusů v zahraničí. Domácí inženýři pod vlivem Stalinovy hysterie „co největší, nejsilnější, neporazitelný “se snažili předkládat „Josifovi“ megalomanská díla v podobě pevností na pásech, s mnoha kanony a kulomety, jež se díky své hmotnosti v terénu naprosto znemožnily.
