Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- 1/2018
- 2/2018
- 3/2018
- 4/2018
- 5/2018
- 6/2018
- 7/2018
- 8/2018
- 9/2018
- 10/2018
- 11/2018
- 12/2018
- Historický větroň Perseus
- Lužicko-Ústecký pohár
- Stavba modelu „Shrek“
- Černohorský pohár 2018
- Test - Fun Master RTF
- Hansa Brandenburg CI 61.64
- Nová řada regulátorů otáček Mezon PRO
- Pro mladé i staré – Be-60 Bestiola - 1. část
- Monografie – Když střední tank, tak jedině T-34
- Přestavba modelu T-34
- Pod plachtami Díl 3. - Plachetnice Alinghi
- Zavírání vody Na Čabárně
- Celoroční obsah 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 12/2018 článek 10
Přestavba modelu T-34
Za Modelklub AFK letiště Přerov Richard Plíhal
Ukázka z textu:
Jakožto dlouholetý modelář, řekl jsem si kdysi, že si postavím kromě zamilovaných letadel, od každého modelářského odvětví alespoň jeden kousek. No u RC aut jsem to trochu přepísknul, u lodí rovněž. Plný byt kitů 1:72, jež jsem postavil od mládí po nedávnou dobu, tuto hranici totálně porušil. Nicméně jakmile jsem na internetu spatřil obrázek tanku T-34/85, bylo opět rozhodnuto… Navíc model byl na vysílačku, takže jsem se dětsky těšil, jak ihned po vybalení budu osvobozovat Prahu. Nebylo to však tak jednoduché, jak jsem si myslel. Po otevření krabice se naskytnul nádherný pohled na tank se spoustou detailů, jež stál na vkusně řešeném podstavci. Ten by se dal maketově ztvárnit jako betonový pomník pro technickou památku. První dojem skvělý. Model je vyroben v měřítku 1:16 a velikost je natolik uspokojivá, že se na ni dá aplikovat veškeré maketové vydovádění se. Povrchová úprava je provedena airbrush technologií, jež trochu nelogickým způsobem imituje opotřebení „laku“, takže nějakou rez budeme hledat marně. Rezaté jsou pouze pásy, pospojované z jednotlivých článků jehlovými čepy. Jsou odstříknuty z rezavohnědého houževnatého plastu a stříbrnou barvou jsou „máznuty“ příčné výstupky článků, kterými se tank dotýká terénu. Řekl bych nanejvýš po silnici a dlažbě. V terénu se články nekompromisně vtlačovaly do půdy celou plochou, ale to je detail, jež nijak nekazí celkový dojem, ten je na jedničku. Po technické stránce je to daleko horší. Jelikož se v podstatě jedná o vitrínový model tanku neurčeného k jízdě, tak i přes jeho motorizaci a oživení všech pohyblivých částí věže, si model ponechal subtilní ramena z „u“ profilů nesoucí kola. To se za čas projeví při pohledu na tank zepředu či zezadu, kdy pojezdová kola vlivem hmotnosti modelu (cca 1 kilogram) tzv. „rozčapnou“ a vypadá to jak pohled na tuningové BMW se zkrácenými pružinami… Díky tomu dvojmontáže pojezdových kol jedou po vnitřní ploše pásů jen vnitřními koly a ta bočně naráží na vodící nože článků pásů. To způsobuje zvýšené nároky, díky odporu celého pojezdu, na elektroniku obou motorů.
