Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- 1/2016
- 2/2016
- 3/2016
- 4/2016
- 5/2016
- 6/2016
- Mezinárodní soutěž maket FAI v kategoriích F4C, H, G v Polsku
- Úprava vysílače Varioprop 12S na 2,4 GHz a větroň AMIGO II
- RC Retro 2016
- Silikonové kaučuky, polyuretanové a epoxidové pryskyřice a jejich široké použití
- Když se z koníčku stane práce, Hacker Model Production
- Amfíbia Šavrov Š-2 „Šavruška“
- Pro mladé i staré, Latécoère 28
- Závodní minikvadkoptéry II
- Morava team a lodní modeláři v roce 2016/1
- Kolesový parníček Coligny II
- Vakuová pumpa
- 7/2016
- 8/2016
- 9/2016
- 10/2016
- 11/2016
- 12/2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 6/2016 článek 10
Kolesový parníček Coligny II
Pro RC Modely Jiří Voráček
Ukázka z textu:
Před časem jsem psal o výrobě natáčecích lopatek na kolesa. Článek měl stejný nadpis jako tento text, ale o samotném parníčku tam moc informací nebylo. Zmínil jsem se, že trup „kolesáčku“ jsem vyrobil prodloužením malého trupu lodě, „Jirka“ od Pavla Jakoubka. Vzniklo tak něco podobného originálu, i když by se asi našly chyby, ale pro mě to stačilo. Trup byl asi o 2 kg nosnější než „Triton“, který rovněž vznikl prodloužením stejného trupu. Ukázalo se, že to byla docela správná cesta k úspěchu – vzhledem k umístění kotle v zadní části originální lodi a k posunutým kolesům za střed bylo nutno loď trochu dovážit. Přidal jsem 1,8 kg olova do dna lodě do přídě. Vyvážila se tak na čáru ponoru docela dobře. Lodička však stejně musí mít „káču“, aby se nekývala nebo nenachylovala v zatáčkách na boky. Vím o čem mluvím – parník kamaráda Petra Stejskala je také dovážen olověnými broky do dna bez káči. Vypadá lépe, Petr Stejskal to však měl trochu komplikovanější. Jeho kotel ke stroji je poněkud zvláštní – má komín na straně, aby se lépe využila malá délka kotle. Vstup plamene vodorovného hořáku šikmo napříč obdélníkovým kotlíkem vychází na druhé straně na opačném konci. Jeho loď je však širší a nosnější. Bohužel, moje lodička je úzká a nástavba s kolesnicemi má poněkud vyšší hmotnost. Zkoušel jsem sice loď dovážit na přídi, ale to nepomohlo. Lodička si sice „sedla“ přesně na čáru ponoru, ale v zatáčkách a ve větru by se nakláněla. Na káču jsem si již zvykl, a tak ji nevidím. Asi polovinu závaží z přídě jsem opět vylámat a do trubky káči nalil olovo s tím rozdílem, že těžiště je poněkud pod dnem lodě. Toto závaží jsem ještě trochu vylepšil šikmým mosazným drátem, aby případné rostliny po něm klouzaly. Zkoušky lodě však nebyly příliš úspěšné, a to se vyjadřuji velmi mírně. Strojovna i kotel pracovala, ale po pěti minutách se začala loď zpomalovat. Navíc paluba nad hořáčkem začala černat – výkon hořáku 1 000 W je poměrně hodně, a tak jsem opět musel vylomit závaží z přídě, protože jsem tam umístil baterie pro pohon ventilátorku.
