Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- 1/2016
- RC Modely Slow Flyer 2016 – 16. ročník (pozvánka)
- Větroň SB 14 a splněné přání
- Když se z koníčku stane práce
- Piper, legenda, která mě provází dvacet pět let... (dokončení)
- Savoia-Marchetti SM.79 (pokračování)
- České elektromotory pro airkombatové modely
- Focke-Wulf Fw 190-A8
- Pro mladé i staré, Lockheed S-3 Viking
- Závodní mini kvadkoptéry
- Z loděnice parníkáře...
- 2/2016
- 3/2016
- 4/2016
- 5/2016
- 6/2016
- 7/2016
- 8/2016
- 9/2016
- 10/2016
- 11/2016
- 12/2016
- 1/2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 1/2016 článek 2
Větroň SB 14 a splněné přání
Radim Merta; Foto: autor
Ukázka z textu:
Nosil jsem ten nápad v hlavě několik let. Kromě velkých modelů hezkých, příjemných a pokud možno neobvyklých modelů letadel (míněno na letištích nepříliš často k vidění), která létají odněkud někam bez nutnosti zmítání a visu. Mám rád klidný a majestátní let větroňů, pokud možno také nějakých trošku větších. A hlavně mě zajímají ty s pomocným motorem, protože v našich místních podmínkách je potřeba to éro nějak dostat do vzduchu, aspoň do výšky, kde už se (když je) termika postará o delší zážitek. Spolupracuji několik let s firmou ModellStudio CZ a několikrát jsem tam bral s sebou do auta, na návštěvu za majitelem panem Oldřichem Vávrou, známého nestora a milého člověka, brněnského experta Zdeňka Bedřicha na pokec. Cestou bylo dostatek času na živou debatu o čemkoli, modelařina byla probírána ze všech stran. Zmínil jsem se také jednou Zdeňkovi o svém přání postavit model nějakého originálního větroně z historie, tak z časů meziválečných a podobně, ale s pomocným motorem – prostě originál aby s ním tehdy létal. No, prý jich opravdu moc nebylo, jen pár, a byl jsem pozván na návštěvu a že prohledáme Zdeňkův obsáhlý archiv a něco najdeme. Jak říkal: „Od podzimu do jara bude času dost, stav se a uvidíme.“ Rok jsem se k návštěvě nedostal, už mi to pak jednou cestou připomínal, no a další rok mě příroda předešla a už nemám s kým konzultovat. Věčná škoda. Nahoru mě neslyší, archiv nechal doma, ale není, kdo by hledal... Co s tím? Tak jsem se svěřil v Tupesích, touhu po historikovi jsem opustil, a byl mi doporučen model, který už nějakých snad 10 let není ve výrobním programu, ale ve skladech ještě několik dílů dohledáme. Podle slov výrobce velmi podařený model se štíhlým křídlem se speciálním profilem, ve velikosti rozpětí 4,5 m tak akorát a pro pomocný motor má pochopení. Tak jsme našli vše potřebné – laminátový trup, kabinu s rámečkem, křídla i výškovku. Natěšený jsem v lednu odvezl díly domů a začal přemýšlet, jak na to.
