Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- 1/2016
- RC Modely Slow Flyer 2016 – 16. ročník (pozvánka)
- Větroň SB 14 a splněné přání
- Když se z koníčku stane práce
- Piper, legenda, která mě provází dvacet pět let... (dokončení)
- Savoia-Marchetti SM.79 (pokračování)
- České elektromotory pro airkombatové modely
- Focke-Wulf Fw 190-A8
- Pro mladé i staré, Lockheed S-3 Viking
- Závodní mini kvadkoptéry
- Z loděnice parníkáře...
- 2/2016
- 3/2016
- 4/2016
- 5/2016
- 6/2016
- 7/2016
- 8/2016
- 9/2016
- 10/2016
- 11/2016
- 12/2016
- 1/2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 1/2016 článek 10
Z loděnice parníkáře...
Pro RCM Jiří Voráček
Ukázka z textu:
Sezona už skončila, voda je „zamčená“ a tak zbývá chvíle na ohlédnutí se po tom, co se povedlo či nepovedlo. Taky bych chtěl říct, že ta pára vždycky není jen legrace, ale nekončící řada problémů, a když to nakonec dopadne dobře, tak jsem rád, jenže to není tak bohužel pokaždé. Nuže, měl jsem s těmi svými parníčky za ten rok zase trochu problémů – takže je sepíšu, já se psaním odventiluji a vy si to třeba přečtete, a jak se říká, problém sdílený je poloviční problém, ale radost dvojnásobná... Třeba to pomůže. Samozřejmě, číst to má jen ten, koho to zajímá. Tenhle rok byl tak nějak zlomový. Začalo to honičkou s výrobou závodních lodí na MS, kterým říkám Borkumy, protože jsou na trupech lodi Borkum, ale v mém provedení to může být cokoliv, takže se podívejte na obrázky. Lodě jsem nazval podle korvet, s kterými jsme jezdili sezonu předtím. Ladouš (Láďa Douša) dal adeptům na závodníky pro MS ultimátum: měli jsme oznámit kdo s čím pojede do poloviny února. Já neměl prakticky nic, ale rozhodnul jsem se pro to jet, a tak to začalo... Postavit dvě lodě za čtyři je docela zápřah. Podle mého názoru manželčina loď se mi povedla víc – určitě je rychlejší a obratnější než moje, je víc „vodovzdorná“, s vyšší přídí, ale rozhodčí byli jiného názoru. Nemá cenu se o tom víc rozepisovat, je to za námi. S loděmi jsme jezdili celou letošní sezonu a dá se říci, že „zrály jako víno“. Nakonec jsme s nimi dokázali strefovat i tu prokletou „dvanáctku“ a to je co říct. Opravdu už mizerně vidíme, ale i s dobrými jízdami jsme byli pořád poslední – hodnocení v Sedlejově nás odsoudilo na poslední místa. Ale při tom maratonu jsem stavěl i další lodě, teď naposledy maličký a krátký Steam Ship No. 41. Ten jsem postavil (za 14 dní) ze staré strojovny na trupu tvaru pramice – sice se na jediných závodech ve Stupavě nijak neprosadil, ale mohu s tím jezdit a na příští Vyžlovku prostě mám i malou loď, uvidíme.
