Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 12/2015 článek 6
PIPER - legenda, která mě provází dvacet pět let...
Pro RCM Roger „rodzr“ Svatoň
Ukázka z textu:
Po „sametu“, když jsme asi všichni očekávali, že vše již půjde samo a snadno, jsem se rozhodl splnit si sen a postavit si legendárního Pipera J-3. V roce 1991 jsem si z Německa nechal kamarádem přivézt plánek J-3 od Toniho Clarka. K tomu vzpěry, maketu motoru z ABS a nějakou bižuterii, která se v té době v Česku špatně sháněla. V Čechách jsem koupil motor Titan 38 ccm a byl jsem připraven ke stavbě. Ale budování kapitalismu nešlo ani snadno, ani lehce, a tak mi při lopotném budování kariéry a zajištění rodiny nezbýval žádný čas na stavbu modelů. Aby toho nebylo málo, přidala se nemoc, potom krize středního věku, rozvod a další srandy... a ejhle, uteklo 10 let a Piper byl sotva v kostře… Ale tohle většina lidí, nejen modelářů, zná a někteří to zažili či zažívají na vlastní kůži. V roce 2002 jsem vyšetřil trochu času a začal opět na Piperovi dělat. Mezitím jsme s kolegy z klubu dospěli do fáze, že jsme začali uvažovat i o modelářském aerovleku – a Piper dostal vlečný háček. V roce 2003 jsem to ještě nestihl, ale na letní modelářský tábor na Rané v srpnu roku 2004 byl Piper již připraven k prvnímu letu. Model sice ještě nebyl zcela dokončen – chyběl stále čas – a panovala i obava, poletí, nepoletí? Přece jenom to byl můj první benzín a první tak velký motorák. První let se – za duševní podpory kamarádů a s notně klepajícími se koleny – uskutečnil 3. 8. 2004. Model letěl nejenže krásně, ale hned napoprvé i bez potřeby jakýchkoliv úprav. Papírový plán od TC nebyl sice v kvalitě plánů (třeba pana Fary), ale praktická doporučení technických detailů TC byla skvělá a hlavně fungující. Po záletu jsme hned plni nedočkavosti začali zkoušet aerovleky. Prošli jsme si vlastní trnitou cestu, několik větroňů to odskákalo, ale Piper to vše přestál ve zdraví. Aerovleky nás ovládly a pomalu se kolem nás vytvořila skupina dalších a dalších nadšenců pro ladný let maket větroňů a vlekání Piperem po „křesťansku“ a na pohodu (s motorem o objemu 38 ccm to ostatně ani jinak nešlo)…
