Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- 1/2014
- 2/2014
- 3/2014
- 4/2014
- 5/2014
- 6/2014
- 7/2014
- 8/2014
- 9/2014
- 10/2014
- 11/2014
- Model hobby po dvacáté třetí
- Bezděčný elektrolet Trubka
- Podzimní závody F3K a F6D
- Solární elektřina a modeláři
- Zavírání „Bolešinského nebe“ s drakiádou
- Focke-Wulf FW 190D-9
- Stavba válcových trupů modelů letadel
- Pro mladé i staré, DC-10
- Piper PA-18 Super Cub
- Z mojí modelářské dílny (ohýbání trubky, brusné hranoly)
- 12/2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 11/2014 článek 6
Focke-Wulf FW 190D-9
Pro RCM Jiří Hajný
Ukázka z textu:
Tento můj „vkus“ mě brzy nasměroval k tomu nejvýkonnějšímu, a to byly bez pochyby stíhačky druhé světové války. Četl jsem vše, co bylo v té době dostupné a samozřejmě jsem začal stavět i modely. Tehdy hlavně „upoutance“, ty bylo možné řídit. Všechny ty spojenecké legendy, jakými jsou hurricane, spitfire, mustang, poháněné od detoňáku Fok 1 ccm až po „velikánský“ MVVS 10, jsem proháněl vzduchem. Až jsem přišel na to, že většina konstrukcí těch ošklivých banditů byla ve své době o krok před zbytkem světa a zakoukal jsem se do nich. Mezek Bf 109 je sice elegance sama, ale letadla Kurta Tanka jsou pro mne zajímavější. Dnes, v době krásných a velkých benzinových motorů a spolehlivých RC souprav, si naplňuji klukovské sny. Na opravdu velké modely nemám dost prostornou dílnu, peníze, ani odvahu s tím letět, tak jsem si stanovil limit: hmotnost pod 20 kg a jenom standardní serva. Tím pádem měřítko 1:4 je moje. FW 190 řady A postavil již kdekdo, navíc dovažovat krátký čumák nic moc. Jasně vítězí dlouhonosá „Dora“, která je delší i vzadu a bude to hodný stabilní model. Je rozhodnuto. Přátelé mi hodně pomohli naplnit paměť PC knihami, výkresy a fotografiemi, dost jsem utratil i za papírové publikace a především za vynikající knihy o zbarvování a značení od JaPo. Radostně jsem se hrabal ve všech podkladech, až jsem vybral (podle mého názoru) nejvěrohodnější polské a japonské výkresy, které jsem nechal naskenovat ve velkém rozlišení (jestli si dobře pamatuji, 24 000 dpi) a pak velkoplošně tisknout v té správné velikosti. Byla toho papírová velerole asi za dvanáct stovek. Přímo do těchto výkresů jsem zakreslil, jak to uvnitř bude. Dříve ještě muselo padnout rozhodnutí jaký motor a jaká další výbava. Jako vhodná a dostupná možnost vypadal brněnský motor MVVS 116. Koupil jsem ho, ale hnedle začal vrtat červík pokušení, že by to chtělo „čtyřtakt“... a Brno šlo do šuplíku. Celkem třikrát jsem se snažil vydražit levnější jetou „hvězdici“ Moki 150 na Ebay.de, ale vždy se cena vyšplhala nad moje možnosti.
