Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- 1/2013
- 2/2013
- 3/2013
- 4/2013
- 5/2013
- 6/2013
- 7/2013
- 36. Velká cena Mělníka
- Blohm und Voss BV P.215
- Regulátor Talon
- Slet v Bolešinech
- Postavte si Nieuport N-11, 1. část
- Nový Sperry Messenger
- Větroň Safari, podrobný popis – 3. část
- Heli MD 500 Raptor s elektromotorem...
- Střemhlavé bombardování, 2. část
- Z mojí modelářské dílny, Moje domácí technologie
- Mistrovství ČR lodních modelářů s mezinár. účastí
- 8/2013
- 9/2013
- 10/2013
- 11/2013
- 12/2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 7/2013 článek 9
Střemhlavé bombardování, 2. část
Jiří Nožička st.
Ukázka z textu:
Nyní přesuneme svoji pozornost do Německa. Japonské námořnictvo, znepokojeno americkými úspěchy v bombardování v letu střemhlav, objednalo počátkem roku 1931 u německé firmy Ernst Heinkel Flugzeugwerke AG, Rostock, vývoj dvoumístného střemhlavého bombardéru, který měl unést 250kg pumu, měl být vybaven alternativně kolovým podvozkem nebo plováky a měl být schopen startu z katapultu válečné lodi. Heinkelovi konstruktéři vyvinuli podle japonského zadání typ Heinkel He 66, který pak byl po zabudování japonského motoru Nakadžima 590 k (434 kW) vyráběn u firmy Aiči pod označením Aiči D1A1. Německé armádě byly v roce 1932 dodány první tři exempláře vybavené motory Bramo 322 B o výkonu 650 k (478 kW), vyzkoušené s úspěchem v Erprobungsstelle (zkušební středisko) v Rechlinu, pak byla pod označením Heinkel He-50A zahájena sériová výroba. Původně bylo letadlo deklarováno jako cvičné, ve skutečnosti však bylo vybaveno jako jednomístný střemhlavý bombardér nesoucí pevný kulomet a 500kg pumu, nebo jako dvoumístný průzkumník a konvenční bombardér s pohyblivým kulometem pro druhého člena posádky, s nosností pum 225 kg, třípohledovka (rozpětí 11,5 m, délka 9,6 m, výška 4,5 m, hmotnosti 1600 / 2620 kg, max. rychlost 230 km/h, stoupání do výšky 2000 m 6,5 min, dostup 640 m, dolet 600 km). Po obnovení německé Luftwaffe v r. 1935 se staly střemhlavé He-50A součástí výzbroje Fliegergruppe Schwerin. Tak získaly střemhlavé bombardéry (německy, v dobách výstavby Luftwaffe, das Sturzkampfflugzeug, zkr. Stuka) určitou popularitu v německých vojenských kruzích i v širší německé veřejnosti. Velmi ji posílil i již zmíněný Ernst Udet, který počátkem třicátých let létal po světě jako soukromý letecký akrobat - šoumen. S letadlem Curtiss Hawk se seznámil při vystoupeních známého amerického letce Al Williamse a stal se obdivovatelem tohoto pilota i letadla Hawk. Uchvátily jej zejména kvality zmíněného letadla v letu střemhlav. Při své aktivní účasti na National Air Races převzal Udet dvě letadla tohoto typu (zakoupil je pro něj Hermann Göring v rámci své snahy reaktivovat Udeta do obnovené Luftwaffe) a střemhlavý let na těchto letadlech učinil Udet jednou z atrakcí svých akrobatických vystoupení.
