Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- 1/2012
- 2/2012
- 3/2012
- 4/2012
- 5/2012
- 6/2012
- 7/2012
- 8/2012
- 9/2012
- 10/2012
- 11/2012
- 21. Model hobby
- Češi, mistři světa v kategorii rychlostních modelů F5D
- Vysílač Jeti DC-16, díl druhý
- Modelářské setkání „Antik“ v Duisburgu
- 34. Graupner – Bodensee – Cup
- Malé makety, 9. část
- Fieseler F1/F2 Tigerschwalbe
- Brněnský pohár maket 2012
- RC XXL – aerovleky sezóna 2012
- Z mojí modelářské dílny – Zářezy, Lamelování náběžných hran...
- Bývali Čechové… (22. část)
- Mistrovství světa lodních modelářů NAVIGA C
- Zakončení sezony 2012 v Polsku a na Moravě
- 12/2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 11/2012 článek 2
Češi, mistři světa v kategorii rychlostních modelů F5D
Pro RCM Karel Hacker
Ukázka z textu:
Téměř neskutečný úspěch českého týmů „Hacker, Sedláček, Ciniburk“ na mistrovství světa v rumunském Buzau byl korunován zlatými medailemi a pohárem pro mistry světa FAI, který získal Karel Hacker se synem Ondřejem v závodech rádiem řízených rychlostních modelů letadel okolo pylonů, tj. kategorie F5D. Tzv. pylonracing se létá s modely po vzoru závodu skutečných stíhaček z II. světové války, který se dodnes létá v americkém Renu. Na světový šampionát do rumunského Buzau jsme vyrazili 11. září. Před námi bylo 1600 kilometrů a informace o silnicích byly velmi rozporuplné. Nakonec jsme byli mile překvapeni jejich kvalitou. Pouze občas se na silnici pro motorová vozidla objevilo jednokoňové vozidlo. Jsou tam dokonce i nové dálnice, o kterých nevěděla ani navigace. Takže jsme dojeli celkem dobře, akorát jsem si nějak nemohl zvyknout, že v obci se jezdí 80 až 100 km/h. Buzau je přibližně 100 km na sever od Bukurešti a má něco přes sto tisíc obyvatel. Letová plocha byla na obrovské vyprahlé louce, kde byla zem suchem neuvěřitelně rozpraskaná. Podařilo se nám najít kousek země, který byl relativně použitelný pro přistání, takže pylony a depo se za asistence většiny pilotů přestěhovaly k tomuto místu. No a pak se začalo trénovat. Měli jsme s sebou vysílačky a tak jsme si mohli vzájemně „mávat“ u pylonů a průběžně podávat informace. Postupně dorazily týmy z Austrálie, USA, Japonska a Evropy. Japonce předcházela pověst obrovské rychlosti, takže jsme se stopkami v rukách netrpělivě očekávali, co předvedou. Jejich první starty nás však uklidnily, byli sice rychlí, ale létá se 10 okruhů a jim to vydrželo tak 8, což je málo.
