Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- 1/2011
- 2/2011
- 3/2011
- 4/2011
- 5/2011
- 6/2011
- 7/2011
- 8/2011
- TFS 24 Motorspatz s různými pohony
- Regulátor Gens ACE Mars
- 6. Mezinárodní letecko-modelářský den RC klubu Ústí n. L.
- AT-6 Texan (Pelikán, ČR)
- Rétroplane 2011 (Vauville)
- Opravy modelů… Jak na to? Rekonstrukce…
- Zamyšlení nad společnou soutěží RCA/F3A
- Balsa (ochroma lagopus), Modelářský chléb (8.)
- Pylonový speciál Full Tilt Boogie
- RC model show Bolešiny podvanácté
- Pro začátečníky – seriál (7. závěr)
- Power Peak Twin EQ-BID (1000W nabíječka)
- Helicup Kroměříž 2011
- Bývali Čechové… (7.)
- Problém s pravidly, soutěž Netolice
- 9/2011
- 10/2011
- 11/2011
- 12/2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 8/2011 článek 5
Rétroplane 2011 (Vauville)
Pro RCM Petr Mikolášek, LMK Vlašim; Foto: Petr Stejskal a autor
Ukázka z textu:
Rétroplane je setkání stavitelů maket historických větroňů a kluzáků, pořádané každý rok na jiném místě v Evropě. Létá se zásadně na svahu. Zúčastněné modely musí splňovat poměrně přísná pravidla, na což dohlíží pořadatel akce Francouz Vincent Besançon. Modely nesmí být postaveny ze stavebnic a nesmí se využívat žádné moderní materiály. Pravidla se postupně zpřísňují, takže každý rok je patrný posun k dokonalejším a propracovanějším modelům. Vždy je nutné se přihlásit velmi rychle, protože počet účastníků je omezen na 60, a zájem je značný. I přes velkou vzdálenost se letos vypravilo do Normandie šest modelářů z České republiky. Jindra Stejskal z Rokycan, Petr Stejskal a Franta Pop z Prahy, Erik Herudek a Standa Šimeček z Bolatic a já z Vlašimi. Jako divák se sem vypravil i Roman Šulc z Prahy. Vzhledem k velké vzdálenosti jsme s Petrem Stejskalem vyjeli jedním autem. Vyrazili jsme již v úterý 5. 7. v 6 ráno, abychom měli čas prohlédnout si okolí. Po 1550 kilometrech jsme byli v 11 večer na místě. Už za tmy jsme v kempu přímo na pobřeží Atlantiku postavili stany, a s hřměním oceánu vzdáleného třicet metrů od stanů usnuli. Ráno jsem se probudil, hluk moře byl mnohem tišší. Vylezli jsme ze stanů a nestačili se divit. Moře vlivem odlivu ustoupilo o několik set metrů a před námi se rozprostřela dokonale rovná pláž s písečným povrchem. Hned jsme se vypravili na obhlídku svahu, který je asi 4 km severně od kempu a zvedá se přímo z moře, s převýšením téměř 200 m. Foukal silný západní vítr o rychlosti asi 45 km/h. Zde už poletovalo několik modelářů s různými modely. Petr si s sebou přivezl malého elektrifikovaného Foxe a hned jej provětral. Za tak silného větru jsem se dlouho rozmýšlel, zda tam hodit i moji Salamandru. Nakonec jsem se odhodlal a model hodil. Následovalo úžasné létání, jaké jsem ještě nezažil. Bylo možno létat pod sebou téměř na hřebenech vln Atlantiku, nebo se nechat vynést vysoko nad sebe a daleko nad moře a užívat si nekonečnou modrou plochu nebe a oceánu. Vzduch byl „dokonale rovný“, bez jakékoli turbulence, takže bylo možné kopírovat svah pod sebou nebo létat průlety těsně okolo hlavy. …
