Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 9/2006 článek 20
Parníkáři pilovali formu…
Pro RCM Jiří Voráček, foto Petr Lukeš
Ukázka z textu:
V sobotu 12. a v neděli 13. 8. 2006 bylo v Jablonci zase velké lodní srocení – pod „krycím názvem“ Jablonecká kotva a Modrá stuha. Tam nemohla chybět stará „skvadra“ závodníků doplněná novým adeptem (Michal Polák z Juniorklubu Hradec Králové s lodičkou Jirka). Parníkáři (modely třídy DS) v Jablonci „pilovali“ svoji formu před mistrovstvím Evropy v polském Glowně. Chyběl Jirka Špinar, asi zase někoho oddával, jako starosta; a kupodivu i učitel Vráťa Emler (viz RCM 7/2006).
Ale jinak bylo „parní obsazení“ kompletní. Tomáš Kočí s parníkem Renown; Pepík Darvaš se svým Black Dogem; moje žena dostala „za trest“ lodičku Čarodějka (patřící naší vnučce Bětce), v ní sedí stylově oblečená figurka držící koště; no a já soutěžil s novou lodí TB III klasse, což je „Torbedobotte“ 3. třídy, čili pidi lodička s torpédem vezená na palubě velké lodi (pozn.: Torpedoboote I. a II. třídy byly samostatně plující větší lodě, vypadající ale podobně, z nichž se postupně vyvinuly torpédoborce). Moje TB samozřejmě není až tak pidi, v měřítku 1:14 je dlouhá metr třicet. A ještě Michal Polák s Jirkou, plavidlem, ve kterém topil nějakým palivem na lihové bázi s gelovou konzistencí. Ještě jsem to neviděl, ale asi proto, že se o to už moc nestarám. Určitě to má výhodu v tom, že se palivo nedá vylít, například jako kapalný líh, tudíž je to bezpečnější.
Ale k věci.
Závody v Jablonci mají dlouhou tradici (letos 39. ročník Jablonecké kotvy a 34. Modré stuhy, jejich pořadatelem je KLoM Admiral Jablonec nad Nisou), vždy je tam klídek a pohoda, včetně občerstvení. Organizují tam i noční jízdy, což je pěkné – pokud tedy neprší, ale my se ženou jsme tentokrát v noci nejeli (pokračovali jsme na nedalekou chalupu za dětmi).
Obrázky přibližují některé parníky. Nejmenší byl tedy Jirka, s typovou strojovnou a s kotlem od Pavla Jakoubka. Stejný (trochu upravený) parní stroj je v Čarodějce. Vylepšil jsem přítlaky a dal kotlík s osmnácti plamencovými trubičkami a s hořákem od kdysi běžné soupravy Meva na kempování. Lodička na to pluje jak z praku…
„Ježibába“ (Čarodějka) byla v rukou mé ženy sice poprvé, ale stala se smrtící konkurencí pro nás ostatní. Nějak jsme na ten um té mojí nestačili…, ač naše lodě byly podstatně větší a snad i rychlejší. Tomáš s modelem Renown nasbíral nejvíce bodů za stavbu, ostatně jak jinak. Ale měl horší jízdy, než my ostatní, a poslední dokonce jen za 15 bodů (super silný stroj „otočil“ kormidlo na čepu tlakem vody, loď plula, jako s kormidlem nastaveným o 15 °, ale přetočeným, takže povely situaci jen zhoršovaly). Kvůli vkládání do přepravní bedny má Tomáš v modelu kormidlo na čepu volnější, aby šlo při ukládání posunout podle potřeby, a to se mu stalo osudným – bylo z toho třetí místo. Pepík Darvaš po soutěži v Lazních Bělohrad opravil závadu, ale zase neměl dostatek plynu v bombičce a moc mu to nehořelo. Dal novou bombičku a náhle
… …
