Itálie V hledání kořenů tryskové propulze přejděme ke spojenci hitlerovského Německa, k mussoliniovské Itálli. Zde promýšlel od přelomu dvacátých a třicátých let inženýr Secondo Campini motorkompresorový reaktivní proudový motor a letadlo jím poháněné přihlásil k patentování. Tak vznikl projekt letadla Campini C.C. 1 schematicky znázorněný na obrázku. V přídi je přetlaková kabina A (v případě nouze oddělitelná), celý trup B je vyplněn zmíněným motorem. Je to soustrojí zahájené za kabinou pístovým spalovacím hvězdicovým motorem D pohánějícím pravděpodobně přes reduktor do rychla dálkovým hřídelem dvoustupňový odstředivý kompresor C. Vzduch z něj vystupující se ohřívá ve výměníku E, v směšovacím kanálu G se do něj vstřikuje palivo, které hoří ve spalovací komoře F, vzniklé spaliny pak vytékají do atmosféry za ocasními plochami tryskou H opatřenou regulační jehlou J. Množství vstupujícího vzduchu bylo možno řídit přivíratelnými postranními otvory K. V roce 1931 založil „Societá Campini per Velivoli e Natanti a Reazione“, zkonstruoval zmenšené provedení dvoumístného reaktivního letounu s pístovým motorem k pohonu kompresoru,
a po velkých potížích realizačních i administrativních dosáhl, že armáda objednala v roce 1934 u firmy Caproni stavbu dvou prototypů jeho letadla, první pro zkoušky statické, druhý pro letové. Letadlo označené Caproni Campini C.C. 2 nebo též N. 1 mohlo být prvním skutečně létajícím reaktivním letadlem na světě. Kdyby nedošlo k prodlevám způsobeným Mussoliniho válkou s Etiopií (1935 – 1936), kdyby se Itálie nezapletla do aktivní účasti v občanské válce ve Španělsku (1936 – 1938 na povstalecké straně gen. Franca), do okupace Albánie, a konečně kdyby aktivně nevstoupila po boku Německa do druhé světové války útokem na Francii 10. 6. 1940.
